---Kavárna---

Bylo krásné brzké ráno, počasí se po dlouhé době umoudřilo, alespoň něco hezkého na válce. Heine stál nahý před oknem a díval se z něho, město kupodivu už v takhle brzké době žilo. Ze stolečku si vzal železnou krabičku s cigaretami a lehkým cvaknutím zápatky jí otevřel. Vzal si z něj jednu cigaretu a potom sáhl pro benzínový zapalovač. Cigaretou si párkrát přejel mezi rty a potom si zapálil. Dlouze popotáhl a dlaň s cigaretou svěsil podél těla. Dým vydechl ústy a záhy jej nasál do úst, potom ho nosem vydechl. Cigaretu si opět vložil do úst a došel k dřevěné skříni, na které měl položenou skleněnou láhev s whiskey a vedle ní skleničku. Whiskey si nalil do skleničky a dlouze se z ní napil, prakticky jí celou vypil. Krásný začátek dne. Když cigaretu dokouřil, tak ji típnul do popelníku a začal se oblékat. Natáhl si bílé bavlněné trenky, potom si natáhl bílou košili s dlouhým rukávem a před zrcadlem si zapnul knoflíčky. Jako další přišly na řadu kalhoty od obleku, které si nasadil a zapnul koženým páskem. Košili si zastrčil pod ně, pak přišla na řadu prošívaná vesta hnědé barvy s kapičkou, ve které nosil hodinky s řetízkem, který byl omotaný kolem jednoho z knoflíčku na vestě. Pak oblek od saka a v poslední řadě, ponožky, boty a kravata. Sbalil si cigarety a zapalovač a z věšáku si vzal šedou bekovku. Vyšel ze dveří domu a ocitl se na ulici, normální chůzí se rozešel ke stánku s novinami, kde si jedny koupil, nemusel platit. Noviny si založil pod rameno a vydal se do nedaleké kavárny, kde si jako obvykle objednal kávu, zapálil si cigaretu a spokojeně začal číst noviny.

Fritz Eichmann: Je venku celkem pěkně, a proto se právě vydává do ulic. Oblečen je jako obvykle do uniformy, kterou tvoří vojenská čepice, vojenské kalhoty, samozřejmě bílá košile a doladil to kabátem. Je dnes poměrně podrážděný a nejraději by zabil dalšího Žida za sebemenší blbost. Míří směrem do kavárny od které je už jen kousek. Přemýšlí nad tím, co by si tak asi mohl dát. Nakonec se rozhoduje pro kávu, ta ho trochu probere a donutí přemýšlet i nad dalšími plány. Jakmile vejde do kavárny, tak se rozhlíží jestli tam nesedí někdo, kdo nemá. Mají štěstí, pomyslí si. Myslí Židy. Kdyby tam nějaký z nich byl, tak by ho stoprocentně zastřelil. Projde mezi pár lidmi až k zadnímu stolu, u kterého sedí Heine. Bez optání usedá naproti němu ,,Dnes je nádherný den, ti všiváci se pro jistotu nikde neukazují." Zasměje se tomu hlasitě a když k němu přijde obsluha, tak po ní jen hodí odměřený poloúsměv ,,To, co obvykle." Pronese a podívá se zas na Heina. ,,Co nejdřív musíme projít všechny místa. Můžou se ještě někde skrývat a my je potřebujeme už posílat do Osvětimi." Pronese s napjatým hlasem.

Pokojně se usadil a vytáhl si krabičku se zapalovačem, položil oboje na mramorový stoleček. Když mu obsluha donesla kávu poděkoval. Pak si opět z krabičky vytáhl cigaretu, párkrát s ní přejel po mezi rty a následně si zapálil. Vydechl šedivý dým a rozevřel noviny, aby si přečetl co nového se událo. Odsun židů pokračuje, válka nekončí a podobné věci, v podstatě to samé co četl každý den. Přes noviny si nevšiml, že k němu přisedl Fritz, noviny opět zavřel a zadíval se na něj. Vypadal poněkud napružený, nastartovaný. Jako čertík, který se třásl v krabičce a čekal až na někoho vyskočí a vystraší jej. Moc dobře tuhle osobnost znal, sám byl něco podobného, než ho válka změnila. Dlaně složil v klíně a chvíli jej vyslýchal, s cigaretou v ústech párkrát přikývl a potom si jí vyndal z úst, vydechl dým, který opět nasál do nosů a vyfoukl. "Domy jsme prohledali, opuštěné skladiště a přístav." odpověděl mu zcela bezmyšlenkovitě a popotáhl z cigarety. Od doby co je tady dostal na starost prohledávat budovy, kde by se mohli schovávat židé. Neměl tu práci rád, ne že by mu židů bylo líto, ale spíše by raději jezdil tankem nebo se někde povaloval se štětkou v posteli. Vydechl slabý proužek dýmu a upil lehce se ze své kávy. "Muži posléze prohledají kanály, nemocnici a město by mělo být vyčištěné." pronesl a opět si vzal do ruky noviny

Zadívá se na kapelu, která jim v kavárně jako obvykle vyhrává. Má toho už někdy dost, někdy mu už celá ta válka leze krkem, ale je to jeho poslání. Zády se opře do židle a zhluboka se nadechne. ,,To je dobře. To je téměř polovina." Ruce zakládá na hrudi a pohled přesměruje na jednu ze servírek. I ona by mohla být Židovka, co když má zfalšované doklady nebo tak? Prolétne mu hlavou tak jako u každého, co na obleku nemá našitou Židovskou hvězdu. Vidí to stále, a tak mu z toho někdy už jde i hlava kolem. ,,Nemocnici s nimi prohledám, ty si vem na starost les a Divadlo." Podívá se na něj, ale svaly se mu stále na obličeji napínají. ,,V lesích těch hajzlů bývá většinou nejvíc." Odfrkne si a z kapsy od kalhot vytahuje krabičku s doutníky.Jeden si vytáhne, přiloží jej k ústům a zapálí. Vdechne kouř dovnitř do plic a poté ho vypouští ven. ,,Celá tahle situace už mě pěkně sere. Válka se už táhne celkem dlouho." Odfrkne si a na chvíli se odmlčí, doutník si vytáhne z úst a drží jej ted v ruce. ,,Všichni ty špíny litujou na každým rohu. Koncetráky jsou pro ně ale to nejlepší řešení." Pronese odměřeně, a když mu barmanka donese kávu tak ani nepoděkuje, jen ji sjede odměřeným nepříjemným pohledem.

Vytáhl si z kapsičky pozlacené hodinky a otevřel je, koukl na čas a potom je opět zavřel. Popotáhl z cigarety a potom se napil kafe. Nebyl zvyklý přijímat rozkazy od dob co dosáhl kapitána, zvláštně od kluka, který skoro neměl žádné válečné zkušenosti. Inu, peníze dělaly také své. Občas měl pocit, že to Fritz dost prožívá, ale vlastně mu to bylo fuk, dokud s tím neotravoval i jeho, tak neměl povinnost ani tendenci mu to říct. "To je sice pravda, ale lesy bývají chladné a mrzne v nich, takže lze odhadovat, že někteří z nich nepřežili týden v lese nebo se zmizeli někam jinam, aye?" neodpustil si svůj typický anglický koneček, který často při rozhovoru používal, potom típnul cigaretu do připraveného skleněného popelníčku a vytáhl si ihned další, zapálil si jí a spokojeně vydechl. Je pravda, že válka se táhla dlouho, také se to pomalu začínalo odrážet na životě normálních lidí a i jeho se to občas dotýkalo, ale dokud měl peníze, neměl o nic nouzi. Potom se však musel lehce uchechtnout nad jeho poznámkou, připadalo mu to směšné. "Lítost? Ve válce lítost neexistuje. Když vidíš nepřátelského vojáka proti sobě, je raněný, myslíš si, že jej uštědříš? Ne, využije první situace, kdy polevíš na obraně a zastřelí tě." jeho hlas nabral většího chladu, věděl o čem mluví. Už ztratil tolik lidí, kteří se slitovali nad ubohým vojákem a pak jim přistála kudla v zádech. "Klid Fritzi, není židovka." odklepl popel z cigarety a opět si popotáhl "A když jí dáš pár babek, tak se s tebou i vyspí." mírně mu cukly koutky, pak si vzal hrneček s kafem a napil se.

Podívá se na Heina. Ví, že má pravdu, ale i tak se v lesích Židé dokážou skrývat. Opět si potáhne z doutníku a poté kouř pouští ven z úst. ,,To co říkáš je pravda, ale oni se schovávají všude. Můžou to tam klidně přežít, můžou si chodit k někomu pro jídlo." Rozhodí rukama. Všechno to je možné a velmi pravděpodobné, jde jim o život, co by pro záchranu asi neudělali. ,,Něco mi říká, že jsou furt tady všude kolem nás." Procedí to skrz zuby se znechuceným výrazem na tváři. Přál by si, aby už všichni Židé konečně pochcípali. Doutník opírá o skleněný popelník a odpije si z kávy, která už není až tak moc horká. ,,Jde o to, že Angličané se těch špín zastávají, za každou cenu by jim nejraději pomohli." Odfrkne si a kroutí nad tím vším hlavou. Nechápe jak jim vůbec někdo může pomáhat, pro něj jsou oni krysy, které se musejí okamžitě zlikvidovat. ,,A Rusáci? O těch už ani nemluvím.." Ti by zase nejraději zlikvidovali nás no. Koukne se po číšnici a pak na Heina. ,,To nemůžeš vědět jistě. Nikdy." Ironicky se tomu nahlas zasměje. Nikdy nemůžete vědět jestli vás náhodou neobsluhuje prohnaná krysa. ,,Podívej se jak vypadá. Je celá upocená a ušmudlaná." Přidušeně se uchechtne sám nad svými slovy.

Nepatrně přikývl. Jistě mohli si k někomu chodit jídlo, ale také riskovali to, že je někdo odhalí nebo nahlásí. Opět popotáhl z cigarety a zadíval se zvláštním pohledem na něj. "Ano, můžou být kolem nás. Nikdy nevíš jestli někdo z nás skrývá to, že je žid." posměšně se zasmál. Moc dobře věděl, že mu za tohle hrozí krutý trest, ale on si rád zahrával s ohněm, navíc moc dobře věděl o původu svém i jeho. Cigaretu zmáčkl do popelníku a dopil svojí kávu. Pak se opět na chvíli zadíval na noviny, než je odložil, stejně tam nic zajímavého nebylo. Hitler hlásal jako vítězí kam se podívá, ale on moc dobře věděl, že tohle nebude trvat věčně. "Prosím tě, sám moc dobře víš jak to dopadlo v Mnichově a kdyby nebylo leteckého náletu na Londýn, tak si myslím, že Anglie se nezúčastní bojů doteď." pověděl mu a potom si vytáhl placatku, ve které měl nalitou whiskey. Položil jí na stůl a poslal jí po stole k Fritzovi "Napij se, pomáhá to na nervy. A pravdu říct, Rusko za chvíli bude mít problémy s Bolševiky a podobnou havětí." řekl tak nějak do větru a podíval se na servírku. "Upocená a ušmudlaná může být." lehce se naklonil přes stůl k němu, aby narušil trochu jeho osobní prosto. "Ve válce jsme nebyli na tom nijak lépe, aye?" stáhl se zpět a opřel se o židličku.

Podívá se vražedným pohledem po Heinovi. Nejradši by mu ted za tu větu co řekl jednu vlepil. Falešně se pousměje. ,,Ano, a taky jsou kolem nás pořád." Odmlčí se a na pokračování věty se zhluboka nadechne, trochu od vzteku i zrudne. ,,O tomhle už nikdy nemluv, není to vůbec vtipné Heine! K čertu s tebou sakra." Zanadává na něj a pak začne kroutit hlavou. Ještě aby jsme my měli ve vojsku Žida, nepřístupné. Nechápe jak ho něco takového mohlo vůbec napadnout. Cigaretu opět pokládá na popelník a rozhlédne se okolo sebe. Má dost této hudby, kterou tu hrají dokola, kdyby tu aspon hráli něco pořádného, tak se nijak nevzteká. ,,To máš pravdu. Vždyt je jim všechno u prdele." Na chvíli krčí rameny a začne se sám svým slovům smát. Je to pravda, Angličané něco udělají snad jen když musí. Vezme si od Heine placku a napije se z ní. Tři velké loky. ,,Jen částečně." Odvětí a placku mu po stole posune nazpět. ,,Rusáci si to taky zaslouží. Oni se furt chtějí o něčem dohadovat." Protočí očima nad slovy Heina. Podle něj by taková být neměla. ,,Nejsme přece ve středověku, a pokud to není židovka, tak by měla nějak vypadat." Zvedá se od stolu a nechává tam drobné. ,,Musím jít ještě něco zařídit do města, uvidíme se později." Řekne a poté mizí z kavárny.

NonRPG: Pardon, už musím jít spát, protože bych jinak ráno nevstala asi.